Český magický svaz

OTEVŘENÝ DOPIS MINISTRU KULTURY A VLÁDĚ ČR

Ministr kultury České republiky

PhDr. Lubomír Zaorálek

Maltézské náměstí 1

118 00 Praha 1

V Praze 23. dubna 2020

Vážený pane ministře, 

obracím se na Vás jménem mimořádné skupiny umělců-kouzelníků. Naše umění existuje jen v okamžiku, kdy je předvádíme. Naším povoláním a posláním je nejenom pobavit jinak pasivního diváka, ale učinit naše obecenstvo účastníky našeho vystoupení, zavést je do světa, kde je možné téměř cokoliv a tím i uvěřit v to, že bez ohledu na čas, místo a okolnosti, stejně jako naše kouzla, dobro a optimismus vítězí, protože zahrnuje naději. 

Naše povolání je specifické tím, že nejsme typickými interprety, ale těmi, kteří pro pobavení a radost publika využívají jak dovednosti herecké, tak zcela unikátní znalosti, zručnost a šikovnost, které umožňují vyvolat iluzi kouzla. Při každém vystoupení se přizpůsobujeme vždy svou jinakostí složení jedinečného publika. Jinak by totiž kouzla nefungovala.

V této chvíli nemohu, než se na Vás obrátit se žádostí a prosbou o pomoc. Důvodně se domnívám, že se na Vás obracím nejenom jako prezident Českého magického svazu, z. s., tedy za amatérské i profesionální kouzelníky, ale také za všechny výkonné umělce napříč celým kulturním a uměleckým spektrem. 

Opatření, která přinesla epidemie viru Covid 19, náš, kouzelnický čas, nejenom obrazně, ale i fakticky zastavila. Nemůžeme vystupovat a naše vystoupení ze dne na den ustala. Potřebu protiepidemických opatření všichni chápeme a nelze s nimi než souhlasit. Mnoho z nás ovšem začíná pociťovat dopady omezení v rovině existenční: nemůžeme-li vystupovat, tak ti, kteří se věnují „kouzelnické profesi“ na plný úvazek, se ocitli bez příjmu. Mnozí se tedy budou muset vypořádat s potřebou hmotného zabezpečení nejen vlastního, ale i rodinných příslušníků, neboť jinak obvyklý zdroj obživy je nerealizovatelný. 

Je zřejmé, a je to akcentováno veřejností i sdělovacími prostředky, že epidemie bude mít devastační, ne-li likvidační dopad právě na kulturní instituce a osoby, jejichž obživa je spojena s kulturní a uměleckou produkcí.

V médiích stále slyšíme, že dopad protiepidemických opatření pocítí organizátoři velkých kulturních akcí, jako např. Pražské jaro, letní hudební festivaly a divadelní scény, filmové festivaly, ale stranou pozornosti zůstávají jednotliví umělci, kteří tímto omezením ze dne na den přišli o svou práci. Oni jsou totiž sami sobě organizátory, produkčními, účetními i producenty. Pro svou „osamocenost“ jsou daleko zranitelnější, neboť nemají zázemí organizátorů velkých kulturních akcí.

Pokud se hovoří o podpoře živnostníků, je třeba zohlednit, že i umělci jsou de facto živnostníky, byť nemají živnostenský list. Využívají své znalosti, dovednosti, tisíce hodin nácviku, ale na umělecká vystoupení žádný živnostenský list neexistuje. Využívají to, co umějí (a od slova umět, je právě slovo umění), ale jinak jsou fakticky ve stejném postavení jako živnostníci a jejich pomyslnou provozovnou jsou jeviště, která byla zavřena. 

Již nyní lze očekávat, že kulturní oblast, protože je nehmotná a v lidském životě zdánlivě nejvíce postradatelná, se ocitne v procesu obnovy běžného života na posledním místě. Není, jak se zatím interpretuje, prioritou. 

Po otevření obchodů, restaurací a provozoven služeb se v relativně krátké době, v řádu dnů obnoví běžný provoz a tím se „rozjede“ podnikání. Ovšem my v kultuře budeme i nadále omezeni ve své činnosti. Naše umění je určeno kolektivům, tedy skupinám osob, a tak jsme těmi, kteří dopad omezení pocítí nejdéle. Nutně si musíme položit otázku, na jak dlouho to bude? Do podzimu? To znamená již nyní minimálně 6 měsíců, tedy půlroku, bez práce a výdělku! Či snad do konce roku, nebo i déle? 

Finanční rezervy jsou ze své podstaty omezené. Drtivá většina umělců není celostátně populárními a slavnými osobnostmi s příjmy, které umožňují žít v relativním klidu bez ohledu na to, jak dlouhou dobu budou omezení trvat. To, že většina umělců nedosahuje takového stupně popularity, ovšem neumenšuje jejich přínos a význam v celospolečenském měřítku. Mnozí vystupují v menších obcích či vzdálených místech, kam žádná z „celebrit“ nikdy nezavítá, za nesnadných podmínek. Práci nemají pravidelnou, mnohdy soustředěnou do víkendových dnů či večerních hodin, které většina našich spoluobčanů tráví se svými blízkými. Přesto jsou rádi, že mohou svým umem přinášet zábavu i radost a být těmi, kteří se dokáží za normálních podmínek o sebe postarat a zabezpečit rodinu. Pracují s láskou, protože přinášejí sama sebe a chtějí pracovat i dál. 

Nyní se většina umělců snaží vnést do veřejnosti dobrou náladu a rozveselit je alespoň pomocí sociálních sítí: dát možnost alespoň na chvíli zapomenout na starosti a hrozbu pandemie. Umělci to dělají z úcty k umění a současně v přesvědčení, že i nyní je jejich povinností lidi bavit, i když ne z jeviště.

Vážený pane ministře, ptám se Vás, kde nalézt státní podporu a jakou podporu můžeme očekávat?  Na tzv. „pětadvacítku“ se snad již dostanou všichni živnostníci, ale popravdě, tato pomoc neřeší situaci do budoucna. Obracím se na Vás s prosbou o pomoc ve velmi svízelné situaci. S prosbou o podporu všech umělců, kteří na základě vyhlášení stavu nouze a s tím souvisejících opatření nemohou svou práci vykonávat. Nemohou se finančně zabezpečit. Nemohou ani zabezpečit své blízké. 

Prosím, myslete v rámci svých jednáních i na ně. 

Talentovaných lidí je pomálu, a proto je třeba je chránit a nyní i pomoci. Bez Vaší pomoci pomyslně vymřou. Budou nuceni se živit tím, co bude k mání a návrat k umění pak může být i nemožný, a to by byla i pro tak kulturní národ, jako je náš, těžko odčinitelná ztráta. 

S pozdravem

Mgr. Jiří Hadaš

prezident Českého magického svazu